Díky, mami!

Tenhle materiál mi ležel v šuplíku dost dlouho (přesněji řečeno se povaloval všude možně, až jsem ho dnes málem nenašla). Čekal na dnešní den, abych ho mohla dát jako dárek. Nejen té svojí mámě k dnešnímu Dni matek. Všem mámám. Mámám i vám ostatním, co mámy máte (to je jak ze slabikáře). Nepochybuju totiž, že byste se alespoň v malém střípku nepoznali. Jakkoliv je totiž každá naše máma výjimečná, lze v tomhle živočišném druhu vypozorovat jisté typické znaky, které mají všichni zástupci společné. A ano, nemámy, i my je jednou mít budeme, jakkoliv se nám teď leckteré z nich protiví. Takže díky, mami!

Díky, že všem na potkání vykládáš o mém nepořádku v pokojíčku, detaily nevyjímaje.

Díky, že se mi stále snažíš propašovat do jídla řapíkatý celer a pohanku, i když víš, že to stejně vždycky poznám!

Díky, že moje důležitá rozhodnutí prozradíš mým kamarádům dřív, než to stihnu udělat já.

Díky, že sis ještě nezvykla na moji zálibu ve focení jídla, takže remcáš pokaždé, když u stolu vytáhnu foťák.

Díky, že mě neustále přirovnáváš k Bridget Jones.

Na dva týdny sugar free

Žít krátkodobě bez cukru jsem chtěla zkusit už nějaký ten pátek. Dokonce jsem si to dala na seznam mých předsevzetí. Anglická strava a moje ignoranství vůči tomu, jak moje tělo reaguje a jak se cítí, byly ideální impuls to konečně zkusit. Očekávání byla následující:

  • Budu mít třikrát takovou chuť na sladké prostě už jen z principu, že budu vědět, že ho nesmím. Zakázané ovoce.
  • Budu po(u)žívat hlavně základní suroviny, protože skoro cokoliv zpracovaného má v sobě cukr.
  • Nejvíc ze všeho mi bude vadit narušení mých rituálů, jako je pravidelná čtvrteční zastávka pro donut a sobotní pro dortík.
  • Jídlu budu (muset) věnovat mnohem víc času a pozornosti, už jen čtení etiket dost protáhne čas v obchodě i v kuchyni.
  • Uvědomím si, co se mnou cukr dělá, a budu se s ním v budoucnu trochu krotit. A až se zase krotit přestanu, dám si tyhle dva týdny znova. 
  • Nebude to sranda.

Mezinárodní den malíčku na levé noze?

Světový den zdraví. Den Země. Světový den knihy. To je jen pár z mnoha mezinárodních dnů v dubnu. Dost možná vás nepřekvapí. A co takový Světový den laboratorních zvířat nebo Mezinárodní den smutku? To je už trochu jiná kategorie.

Všech možných a někdy na první pohled spíš dost nemožných evropských, mezinárodních a světových dnů je celá hromada. Skoro na každý den v roce nějaký takový připadá. Na leckteré i víc z nich. Mnohé se mi líbí. Mezinárodní den kávy, Pancake Day nebo třeba Světový den poezie. Jiné jsou mnohem bizarnější, až se člověku nechce věřit, že vážně existují. Tak poslouchejte: Světový den páteře. Den jódu. Světový den frankofonie. Mezinárodní den omylů v kalendáři. Světový meteorologický den. Den suchého zipu. Mezinárodní den standardů. Světový den toalet. Ručníkový den. 

U některých by mě vážně zajímalo, jak probíhá jejich oslava. Světový den mokřadů? Co takhle procházka k nejbližšímu mokřadu a tam mu tiše poděkovat za jeho služby? Světový den pozdravů? Navrhuji challenge pozdravit za den co nejvíc lidí, a přitom každého jiným pozdravem! Světový den chleba? Sněz, kolik dokážeš! Mezinárodní den trpaslíků? Slaví to někdo jiný než Sněhurka? Světový den úrazů? Všichni povinně zlomit nohu nebo alespoň odřít loket, pro zdravotníky platí v tento den zákaz dovolené. Mezinárodní den spodního prádla? Bez kalhotek ani na krok! Světový den alternativ ke spalovnám? Ehm... cože?!